Jmenuji se Aneta Süčová. Mnohokrát jsem ve svém životě jako matka, manželka, překladatelka, učitelka, kolegyně potřebovala probrat s někým své otázky při rozhodování. Ano, jsem taková obyčejná ale i neobyčejná žena, jako každá z nás. Mám ráda společnost, knihy, neustálé dění a nové podněty. Občas ale vyhledávám klid a samotu, abych si ujasnila svou cestu. Umím naslouchat, číst mezi řádky a mlčet, když je potřeba. Někdy jdu za rozumem, ale většinou důvěřuji své intuici. Věřím v životní pravidlo, že to co daváme, se nám vrací. To, co si myslíme o sobě a o světě se stává naší pravdou. To, čemu se rozhodneme věřit, může rozšířit a obohatit náš svět. Věřím, že každá z nás má v sobě vše, co potřebuje, aby žila svůj život štastně a v hojnosti. Každá se může rozhodnout, že za sebou uzavře dveře minulosti, aby mohla tady a teď dělat kroky pro vytváření vysněného života. 

 

 
 

Jmenuji se Vanda Melicharová. Mohu se představit jako projektová koordinátorka, dokumentaristka, lektorka či koučka, v rodinném kruhu jako dcera, sestra, neteř, přítelkyně nebo očima společnosti jako občanka či plátkyně daní. Pozic a funkcí, v nichž rozehráváme své příběhy, nebývá zrovna málo. Při jejich plnění si toho na sebe obvykle také hodně nakládáme a stejně tolik nebo i více od sebe následně očekáváme. Když pak vystoupáme na posed našich herních polí a podíváme se na sebe trochu z nadhledu, často se s úlekem ptáme: Jéjej, tohle jsem já? Jak se mi to stalo? Místo přirozeně a svobodně se pohybující bytosti spatřujeme sami sebe jako zdeptanou zvěř, pro kterou už hra není hrou, ale spíš trestem. A protože bychom se z toho pohledu na nás a naše okolí opět rádi těšili, znovu se ptáme, kdo jsme. Za našimi rolemi hledáme svoji přirozenost.

Milí přátelé, jmenuji se Vanda. Ráda objevuji své přirozené bytí i provádím Vás na cestě za vlastní autentičností.